Ankunft

Nach stundenlanger Busfahrt stiegen leicht erschöpfte, aber aufgeregte Schüler und Lehrer aus Baden-Württemberg aus den Bussen. Der Zittauer Marktplatz war das Ziel. Dann ging es ins Rathaus, wo die Gastfamilien schon gespannt warteten. Die Aufregung und die Neugier standen den Schülern ins Gesicht geschrieben. Was erwartet mich in Zittau? Wie wird die Familie sein? In zwei verschiedenen Sälen wurden die Gastschüler ihren Gastfamilien zugeteilt, bei denen sie die nächsten Tage verbringen dürfen. Händeschütteln, Vorstellen, Gepäck holen. Manch einer war noch schüchtern, andere standen auf dem Marktplatz und führten bereits angeregte Gespräche mit ihren „Familien auf Zeit“.

Herzzerreißende Verabschiedungen unter besten Freunden am Bus, der letzte Kuss bei einem Pärchen, bevor einer mit der Gastfamilie nach Hause fuhr und man eigentlich nur für ein paar Stunden voneinander getrennt ist. Der Beginn ereignisreicher und künstlerischer Tage… einer Reise ins Ungewisse?

Po několikahodinové jízdě vystupují z autobusu lehce znavení, ale natěšení studenti a učitelé. Cílová destinace bylo žitavské náměstí. Pak se šlo na radnici, kde už nedočkavé čekaly hostitelské rodiny. Studentům bylo na obličeji vidět v jak napjaté náladě jsou. “Co mě v Žitavě čeká? Jaká bude hostitelská rodina? Ve dvou velkých sálech byli studenti přiřazováni k rodinám u kterých budou příštích pár dní bydlet. Potřást rukou, představit se, vzít si kufr. Někteří byli ještě stydliví, ale jiní už stáli na náměstí vedli vzrušující rozhovory se svými “rodinami na čas“.

Poslední rozloučení mezi kamarády, předtím než se vydají s hostitelskými rodinami domů. Je to začátek několika uměleckých dní, … že by to byla jízda do neznáma?